Alpspitze
aneb železná hora v Ga-Pa
trase: Alpspitze-Eisenweg
kde: Garmisch-Partenkirchen
Najít v Severních vápencových Alpách zajištěnou cestu, která by byla dostatečně zajímavá a nevyžadovala dlouhý nástup a sestup je stejně těžké jako najít v Dolomitech cestu, která by nás nějakým způsobem nezaujala. Toto přirovnání je trochu přehnané, ale výjimek v první části věty je opravdu málo. Okamžitě mě sice jedna napadá, ale nemyslím si, že jsme na Zirl připraveni. Člověk musí mít nějakou modlu, ke které vzhlíží a hýčká si ji, než dozraje k přesvědčení, že je čas se o ni pokusit. Touto modlou byla po dlouhou dobu Pisetta a teď ji nahradil Zirl. Ale zpět k dnešní cestě. V Ga-Pa jsou tři typy ferát – feráty na Zugspitze, jiné dlouhé a výškově značně náročné feráty a fetáty na Alpspitze. Tato hora, tvořící vlastně dominantu nad Ga-Pa má jednu velkou výhodu – lanovku, vlastně dokonce lanovky dvě.
Protože se nám nechce po návratu z Watzmanna vstávat, vyrážíme z Ramsau, kde ráno vydatně prší, až po 9 hodině. A protože je sobota a Němci mají v pondělí svátek, strávíme na silnici asi 3½ hodiny a dorážíme do Ga-Pa až po jedné hodině odpoledne. Na Alpspitze (2629 m) existují dokonce 3 feráty z nichž jedna má sice velmi lákavý název – Schöne Gänge (krásné výstupy), ale vede z nižší lanovky Kreuzeck (1625 m) a přestože je na vrchol výškový rozdíl 1000 m (opět!), je jen 200 metrů zajištěných. Další dvě vedou od horní stanice Osterfelderkopf (2033 m), což je výrazně příznivější výškový rozdíl na vrchol, či lépe řečeno, sestup zpět z vrcholu. Kratší (500 m lan), ale časově delší je Nordwandsteig, který na vrchol vystupuje z druhé strany hory, než je stanice lanovky. Základní cestou je Eisenweg, který začíná kousek od lanovky, má délku zajištění 750m a výstup trvá 2 ½ až 3 hodiny. V ideálním případě lze obě cesty spojit do okruhu.
Okamžitě kupujeme jízdenky (dospělý 24, dítě 4€čka!) a vyrážíme lanovkou na Osterfelderkopf (2033 m). Naše nadšení uzemňuje informace, že poslední lanovka zpět jede v půl 6, což je přesně za 4 hodiny po výstupu z lanovky. Rozhodujeme se vyrazit a po dvou hodinách se otočit bez ohledu na to, zda budeme na vrcholu. Po 10 min cesty narážíme na první umělá zajištění. Musím potvrdit, že název cesty je opravdu výstižný – po skále se jde zcela výjimečně, protože cesta je celá železná. Kramle jsou tak hustě, že mezi ně skoro nejde ani strčit noha, v místech, kde se dá jít po cestě, je kousek nad cestou soustava ocelových kolíků. Vysvětlení je jednoduché, cesta je jakousi malou variantou výstupu na Zugspitze a obsahuje všechny slavné prvky – „Leiter“ i „Brett“. Ty také za chvilku uvidíme při pohledu ze sedla.Cesta je relativně obsazená a uklidňuje nás, že i po nás vyrážejí další lezci. I přes nadbytek zajištění je to cesta celkem pěkně vedená po severovýchodní hraně Alpspitze, zbytečně neuhýbá a obsahuje i vzdušnější místa.
Po hodině a půl jsme ještě notný kus od vrcholu a začínáme se bát, že Alpspitze zůstane nedobyta. Představa, že nám ujede poslední lanovka a půjdeme dolu dalších 1300 m nás po včerejším sestupu z Watzmannu žene vzhůru. Ptám se protilezkyně, ale ta nemá hodinky, do hor je zásadně nenosí a odhaduje cestu na 20 min. Po chvíli se dostáváme do místa, kde se cesta spojuje s Nordwandsteigem a dozvídáme se, že na vrchol je to jen pár minut. Je 1:50 od nástupu a riskujeme a jdeme vzhůru. Po 3 min stojíme u kříže, kde táboří skupinka Němců. Máme 7 min na oběd a přesně po 2 hodinách od nástupu vyrážíme dolů.
Pro cestu zpět volíme stejnou cestu, protože na sestup po neznámém Nordwandsteigu nemáme čas, škoda. Po cestě už prakticky nikoho nepotkáváme a za 10 min půl 6 v klidu docházíme k lanovce. Byl to trochu rychlovýstup, ale celkové hodnocení této mírně obtížné feráty, je kladné.